Porody doma: důstojná volba?

V článku z 27. července 2009 „Porody doma: čekáme na víc mrtvol?“, uveřejněném v MF Dnes, Ludmila Hamplová expresivním způsobem varuje před domácími porody. Porod doma je riziko pro dítě i ženu a porodnice jsou čím dál přátelštější k rodičkám a respektují jejich přání. Autorka líčí ženy rodící doma jako poblouzněné, sdružené v sektě porodů doma a volá po trestních sankcích za nespecifikované chyby. Jakkoli Mladá fronta následně zveřejnila také dvě věcné reakce - jednu v rubrice komentáře a druhou v dopisech od čtenářů - je důležité se nad tímto článkem zastavit i na našem právním blogu.

Na zbytečně polarizující rétorice celého článku je totiž nebezpečné to, že se snaží za pomoci emocionálních argumentů útočit na veřejné mínění. Podobné výrazy s cílem ponížit, urazit a kriminalizovat rodiče rozhodnuté pro domácí porod lze bohužel slyšet i z úst lékařů, kteří se na toto téma veřejně vyjadřují. Přitom se jedná o téma, které bylo v zemích západní Evropy veřejně diskutováno již před mnoha lety. Ve věku svobodného toku informací proto vypadá trochu hloupě, když se o domácích porodech u nás píše tmářským způsobem a lidé, kteří hledají alternativy k porodům v nemocnicích, jsou démonizováni, jako bychom byli od zbytku světa stále odděleni neprodyšnou oponou.

Právo na ochranu soukromí mají všechny rodičky

V případech, kdy je rodička s dítětem převezena do nemocnice, se okamžitě bez jejího souhlasu objevují informace v médiích. Jedná se o vážné porušení práva na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví a povinné mlčenlivosti, které zaručuje v Česku i v dalších evropských zemích právně závazná Úmluva o lidských právech a biomedicíně (č. 96/2001 Sb.), ale i zákonná úprava – zákon o ochraně osobních údajů a zákon o péči o zdraví lidu. Přitom však nikdo nepoukazuje na úmrtí dětí v porodnicích. Podle statistické ročenky z roku 2007 zemřelo do šestého dne po porodu 143 dětí a 315 dětí se narodilo mrtvých. Ke kolika z těchto případů muselo dojít při porodech v porodnicích? Noviny by o tom přece musely informovat každý den.

Od žen volících porod doma jsme se dosud také nesetkali s žádným osobním útokem ani na lékaře, ani na novinářky. Tyto ženy nás upozorňují spíše na příklady ze zahraničí a odkazují na vědecké studie. Nevadí jim nevymalovaná zeď v porodnici a staré vybavení, ale absence respektu k jejich důstojnosti. Každá právně způsobilá žena má právo si svobodně zvolit místo porodu. V očích strašené veřejnosti budí porod v porodnici dojem bezpečí. Porod doma je spojen s nebezpečím a nezodpovědností rodičky. Přitom vyšla již hezká řádka zahraničních studií, podle nichž porod doma u těhotných žen s nízkým rizikem komplikací není nebezpečnější. Porody doma jsou v zemích EU většinou součástí hrazené zdravotní péče.

V českých porodnicích jsou ženám ve zvýšené míře stále prováděny neopodstatněné rutinní zákroky

Světová zdravotnická organizace (WHO) už před lety vydala odborné doporučení Péče v průběhu normálního porodu. V něm uvádí konkrétní praktiky během porodu, které by se neměly rutinně vykonávat, pokud nemají prokazatelný přínos, ale zvyšují rizika pro rodičku i dítě. Přesto se právě v českých porodnicích takové zákroky stále nadměrně provádějí. Typickým příkladem nadužívané praxe je nástřih hráze. WHO doporučuje deset procent nástřihů, v našich porodnicích se toto číslo pohybuje většinou mezi čtyřiceti až padesáti procenty. Nebudeme-li počítat porody císařským řezem, kde se tento zákrok samozřejmě neprovádí, číslo ještě podstatně vzroste.

Přitom podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně je nutno jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví provádět s příslušnými profesními povinnostmi a standardy a podobně podle zákona o péči o zdraví lidu se zdravotní péče poskytuje v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Na základě rozporu mezi vědeckými poznatky a většinovou praxí českých porodnic je tedy možné se domnívat, že porodnice v mnoha případech nerespektují právní úpravu a volí postupy, které nejsou pro rodičky přínosné a optimální.

Rodičkám se často nedostává poučení o všech alternativách a rizicích

Zdravotnický personál ve většině případů stále nerespektuje právo na informovaný souhlas. Ženy nebývají vždy poučeny o alternativách a rizicích. Je jim vnucována vůle personálu a postupy, které nejsou nezbytné. Úmluva o lidských právech a biomedicíně jasně říká, že jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Rozhodující je tedy volba poučené ženy, nikoliv názor zdravotnického personálu.

Kde by tedy měla žena rodit? Podle WHO by si měla zvolit místo, kde se cítí bezpečně a kde bude veškerá pozornost a péče soustředěna na její potřeby. Tím podpoří i pozitivnější příchod novorozence na svět. U těhotných žen s nízkým rizikem komplikací takové místo podle stanoviska této mezinárodní expertní organizace představuje i jejich domov. Samozřejmě je nutné vždy klást důraz na přípravu plánu pro případné převezení do porodnice.

Stále více žen u nás chce po vzoru svých zahraničních kamarádek rodit bez stresu, zbytečných zásahů, s osobami respektujícími jejich prosby a v jiné poloze než vleže na zádech, s přáním mít své zdravé dítě nepřetržitě u sebe a odejít s ním po porodu domů. Naštěstí i u nás existují porodnice, které v tomto ohledu vynikají.

Zuzana Candigliota, matka dítěte narozeného v italské porodnici
Jiří Kopal, otec dítěte narozeného v české porodnici