Po 13 letech mě byl odebrán částečný invalidní důchod, nepracovala jsem z důvodu přetrvávajících vleklých zdravotních potíží. Do 40 let jsem byla relativně zdravá, neprodělala jsem žádnou závažnější nemoc. Po léčbě údajné virózy Biseptolem, následovala elevace JT, léčeny a do měsíce, bez jakýchkoliv příznaků, jsem se úplně zdravotně zhroutila. Byla mě pak diagnostikována autoimunitná Thyreoditída, Imunologie EBV, CM, HSV, od doby zhroucení jsem alergička. V roce 1996 diagnostikován, na neurologickém vyšetření, centrální vestibulární syndrom. Později, asi 2 roky, pozitivní helicobakter, zažívací potíže, problém, klimakterický syndrom - cpali do mě klimonorm, (menstruuji dodnes a je mě 55 let). Kvůli neurologickým potížím (po překolapsovém stavu jsem měla velké tlaky do hlavy a uší což přetrvává v menších tenzích dodnes) jsem byla hospitalizována na neurologii, z krve zjištěna borelioza (měsíc Deoxymikoin), lumbální punkce neuroinf. boreliozu neprokázala. Porucha spánku. Celková léčba se míjela účinkem, doposud nejsem v pořádku natolik, abych mohla vykonávat soustavně pracovní činnost 8h (mám přiznanou změněnou pracovní schopnost, trvale nesmím pracovat ve stresovém prostředí a vykonávat namáhavější práci). Nakonec jsem se dopracovala k pozitivnímu VOB(P)?, musím na kolonoskopii. Připadá mě to absurdní, že můžou odebrat č.inv.d člověku, který se vlastně dostal do tohoto stavu ne vlastní vinou. Údajně jsem dle mého známého lékaře, prodělala středně těžký Reyuv syndrom. Následky si asi budu nést do konce života. Prosila bych o Váš názor...
zobrazit odpověď na tuto otázku
30.4.2010