Předepisování a výdej léků

 

Obecně platí, že ze zdravotního pojištění se hradí taková péče, která má za cíl zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pacienta. Tato péče zahrnuje i poskytování léčivých přípravků.

Problematiku úhrady léků řeší příloha č. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění, která v každé skupině léčivých látek stanoví vždy jeden plně hrazený lék. To však neznamená, že pro každé onemocnění je garantován jeden plně hrazený lék, jak je někdy nesprávně prezentováno. Pro léčbu určité nemoci totiž může být vhodný jiný lék než ten, který je  v určité kategorii poskytován bezplatně. Za jiný lék, který je na seznamu částečně hrazených léků, musí pacient doplácet.

Kromě toho zdravotní pojišťovna hradí také individuálně připravované léky, radiofarmaka a transfuzní přípravky. Plně se hradí vždy léčivé přípravky, které obsahují sérum proti stafylokokovým infekcím, záškrtu, hadímu jedu, botulismu, plynaté sněti, vzteklině, imunoglobulin proti tetanu a hepatitidě B a antidota.

Informace o úhradách, cenách a výši případného doplatku za konkrétní léky je možné najít ve vyhledávači na stránkách Ministerstva zdravotnictví. Zde například naleznete informaci o maximální úhradě pojišťovny za lék i nejvyšší možnou cenu v lékárně při výdeji na recept.

 

Ze zdravotního pojištění se nehradí léky, u kterých nebyla Státním ústavem pro kontrolu léčiv přiznána úhrada a které tedy nejsou mezi plně nebo částečně hrazenými léky. Ústav zejména nepřizná úhradu u těch léků

• které jsou podpůrné a doplňkové
• jejichž používání je z odborného hlediska nevhodné
• které nemají dostatečné důkazy o své účinnosti.

 

Neregistrovaný lék lze při poskytování zdravotní péče použít ve 3 případech:

• jde-li o přípravek, pro který byl schválen specifický léčebný program Ministerstvem zdravotnictví za podmínky, že pro účinnou péči o pacienty závažně ohrožené na zdraví není dostupný registrovaný lék a pacienti nemohou být uspokojivě léčeni registrovaným lékem
• ve výjimečných případech, kdy by mohlo být závažným způsobem ohroženo veřejné zdraví
• v zájmu optimální zdravotní péče o pacienta, jde-li o lék, který je registrován v zahraničí, v ČR není dostupný obdobný lék, předepsání tohoto léku je odůvodněno vědeckými poznatky a lék neobsahuje geneticky modifikovaný organismus.

Hodlá-li lékař předepsat nebo použít neregistrovaný lék, je povinen předem seznámit s touto skutečností a důsledky léčby pacienta. Předepsání nebo použití neregistrovaného léku musí lékař také neprodleně oznámit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

 

Léky předepisují lékaři poskytující zdravotní péči podle své odbornosti, a to vystavením lékařského předpisu (receptu). Lékař může předepsat lék mimo svou odbornost jen pokud recept označí svým identifikačním číslem a slovním spojením „na doporučení odborného lékaře“. Toto doporučení musí být zároveň v den předepsání léku založeno ve zdravotnické dokumentaci pacienta.

Je-li lék hrazen pojišťovnou, lze na jeden recept předepsat více než jedno balení jednoho druhu léku. Může být předepsáno tolik léků, kolik je potřeba pro zajištění léčby pacienta do jeho další kontrolní návštěvy u ošetřujícího lékaře. Nejdéle jsou však léky předepisovány na dobu tří měsíců a zpravidla do počtu tří balení.

Obecná platnost receptů na léky je 14 dnů, pokud lékař neurčí jinou dobu. Recepty s předepsanými antibiotiky a antimikrobiálními chemoterapeutiky platí nejdéle 5 kalendářních dnů ode dne vystavení, pokud nejde o léčivé přípravky pro místní použití. Recept s předepsanými léky, jejichž výdej se má opakovat, platí 6 měsíců, nestanoví-li předepisující lékař jinak, nejdéle však 1 rok. Recept vystavený pohotovostní službou platí nejdéle jeden kalendářní den následující po dnu jeho vystavení.

Lékařský předpis kromě povinných tradičních údajů, jako jsou údaje o léku a jeho použití, jméno a adresa pacienta, kód pojišťovny, číslo pojištěnce, jméno lékaře, razítko a podpis, může obsahovat i další údaje, například slova:

• „nezaměňovat“ – jestliže lékař trvá na vydání předepsaného léku
• „hradí nemocný“ – pokud lékař nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta a zároveň nejde o nutnou a neodkladnou péči
• „nutná a neodkladná péče“ – pokud nesmluvní lékař předepíše hrazený lék v rámci poskytnuté nutné a neodkladné péče
• „zvýšená úhrada“ – pokud má lék dvě výše úhrady a lékař požaduje úhradu vyšší, lékař v takovém případě uvede i hlavní diagnózu.

Pro předepisování léčiv lze také po dohodě s pacientem použít recept v elektronické podobě, který lékař zasílá centrálnímu úložišti elektronických receptů. Tato možnost existuje už od roku 2009, ale zatím se tento druh předepisování příliš nerozvíjí.

 

Lékárník obecně vydává jen lékařem předepsané léky nebo vyžádané léky, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis. Vyznačí-li lékař na receptu, že trvá na vydání předepsaného léku, může lékárník vydat pouze předepsaný lék. V ostatních případech informuje pacienta o možných alternativách k vydávanému léku a s jeho souhlasem je oprávněn zaměnit předepsaný lék za jiný, který je shodný z hlediska účinnosti a bezpečnosti, obsahuje stejnou léčivou látku se stejnou cestou podání a stejnou lékovou formou. Lékárník může předepsaný lék zaměnit za jiný lék s jinou léčivou látkou s obdobnými léčivými účinky nebo v jiné lékové formě se souhlasem pacienta i souhlasem předepisujícího lékaře.

V případě, že okamžité vydání léků je s ohledem na zdravotní stav pacienta nezbytné a v lékárně není předepsané lék k dispozici, může lékárník se souhlasem pacienta nahradit předepsaný lék za jiný lék, který obsahuje stejnou léčivou látku se stejnou cestou podání a ve stejné lékové formě.

Pokud náhradní lék obsahuje rozdílné množství léčivé látky, lékárník upraví jeho dávkování tak, aby odpovídalo dávkování předepsanému lékařem. Provedenou záměnu lékárník vyznačí na receptu, včetně uvedení dávkování.

 

Prodat nebo poskytnout pacientovi lék přímo v ordinaci lze jen v případě, kdy zdravotní stav pacienta vyžaduje okamžité užívání tohoto léku a zároveň není možné zajistit včasný výdej léku na lékařský předpis vzhledem k časovým nebo místním podmínkám.

 

Lék je látka nebo jejich kombinace s léčebnými či preventivními vlastnostmi. Před uvedením na trh musí projít schvalovacím řízením (registrací), ve kterém se hodnotí účinnost, kvalita a bezpečnost léků. Výrobce předkládá toxikologické, farmakologické zkoušky, klinická hodnocení atd. Každý lék musí být označen registračním číslem Státního ústavu pro kontrolu léčiv, případně Evropské lékové agentury. Výdej některých léků je s ohledem na látky v nich obsažených vázán na lékařský předpis. Léky mohou být zpravidla vydávány pouze v lékárnách a jen lékárníkem.

Doplněk stravy je koncentrovaný zdroj živin nebo jiných látek, jejichž účelem je doplňovat běžnou stravu. Každý potravinový doplněk musí být označen slovy „doplněk stravy“. Doplňky stravy nejsou schvalovány, stačí oznámit jejich uvedení na trh příslušným orgánům. Výrobce nemusí ověřovat jejich účinnost či bezpečnost. Jejich užívání není vázáno na lékařský předpis a jsou volně prodejné nejen v lékárnách, ale i obchodech s potravinami, drogeriích, prezentačních akcích, i prostřednictvím internetu. Zákon nevyžaduje odbornou způsobilost prodejců.

Řada lékařů varuje před praktikami prodejců potravinových doplňků, kteří vyvolávají klamavý dojem, že výrobek obsahuje zaručeně účinné látky, přitom skutečný efekt není prokázán.