Ochranné léčení

Ochranné léčení je ochranné opatření ukládané v trestním řízení tzv. nepříčetnému pachateli. Má dvě formy, ústavní a ambulantní. Pro uložení obou forem ochranného léčení platí podmínka, že pachatelův pobyt na svobodě musí být nebezpečný. Ústavní ochranné léčení se vykonává zejména v psychiatrických léčebnách, většinou na specializovaných odděleních, např. sexuologických. Ambulantní forma znamená, že soud nařídí léčbu ambulantně a nedochází k omezení osobní svobody člověka. Ten je, ale povinen plnit podmínky ambulantní léčby, např. frekvenci návštěv u svého psychiatra. Ústavní forma může být přeměněna na ambulantní a naopak. O přeměnu může požádat i pacient a rozhoduje o ní soud. Ochranné léčení nemusí být časově omezeno, pak potrvá dokud to vyžaduje jeho účel. O ukončení ochranného léčení rozhoduje rovněž soud, obvykle na návrh ošetřujícího lékaře.

Od 1. 1. 2009 se mění trestní zákon. Ochranné léčení bude časově omezeno dobou nejdéle dvou let. Před skončením této doby bude soud přezkoumávat, jestli je ochranné léčení i nadále účelné. Rozhodne-li soud, že ochranné léčení je stále nutné, prodlouží jej maximálně o další dvě léta. Soud může ochranné léčení prodloužit i opakovaně.

Často kladené otázky

Právní předpisy

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)

Zde naleznete znění všech předpisů platných v České republice. Do pole „Číslo předpisu“ zadejte např. „1/1993“ a program vyhledá Ústavu České republiky.