Proti čemu se očkuje
V České republice je zákonem stanovena povinnost podrobit se těm očkováním, která upravuje prováděcí vyhláška. Jedná se především o očkování dětí, ale v některých případech i očkování pracovníků některých rizikových pracovišť či jiných osob. U dětí se povinně očkuje proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Očkování se dělí na základní očkování, při kterém se podává jedna nebo více dávek očkovací látky, a přeočkování, které má po nějaké době znovu navodit stav odolnosti proti infekci. Povinné očkování dětí je plně hrazeno státem.
Existují také dobrovolná očkování proti dalším infekčním onemocněním. Tato očkování se provádějí na žádost rodičů dítěte. Informace o dobrovolných očkováních lze získat od lékaře nebo v očkovacích centrech. Tato očkování hradí pacient, na některá z nich pak přispívají zdravotní pojišťovny.
Často kladené otázky
Základní očkování proti tuberkulóze se provádí nejdříve čtvrtý den a nejpozději do konce šestého týdne po narození dítěte. Po třech až čtyřech měsících po tomto očkování se provede přešetření místa vpichu a regionálních uzlin. Pokud se nezjistí žádná lokální reakce, provede se v případě negativního tuberkulinového testu přeočkování zpravidla po skončení ostatních povinných očkování, tedy zhruba mezi druhým a třetím rokem života dítěte, vyhláška však tuto lhůtu výslovně nepředepisuje. Pokud nelze základní očkování provést například pro nepříznivý zdravotní stav dítěte, očkuje se až po ostatních základních povinných očkováních.
Očkování se provádí jen u dětí s negativním tuberkulinovým testem. Další přeočkování pak proběhne mezi jedenáctým a dvanáctým rokem dítěte po předchozím provedení tuberkulinového testu, a to opět jen u dětí s negativním tuberkulinovým testem.
Do kdy je nutné nechat dítě očkovat proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, Haemophilus influenzae b, obrně a hepatitidě B? zobrazit odpověď Základní očkování se provádí v době od započatého třináctého týdne po narození dítěte. Vždy však až po zhojení reakce po očkování proti tuberkulóze. Podávají se tři dávky hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami. Nejméně 6 měsíců po třetí dávce a nejpozději před dovršením 18. měsíce věku dítěte se pak podává dávka čtvrtá.
Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provádí mezi pátým a šestým rokem života dítěte. Přeočkování proti přenosné dětské obrně se provádí mezi desátým a jedenáctým rokem, přeočkování proti tetanu mezi čtrnáctým a patnáctým rokem. V případě dětí, které proti virové hepatitidě B nebyly očkovány podle výše uvedeného schématu, se dítě očkuje mezi dvanáctým a třináctým rokem. V případě kontraindikace podání některé ze složek hexavalentní očkovací látky se provádí očkování alternativní očkovací látkou.
Do kdy je nutné nechat dítě očkovat proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím? zobrazit odpověď Základní očkování se provádí živou očkovací látkou, a to nejdříve první den patnáctého měsíce po narození dítěte. Přeočkování probíhá za šest až deset měsíců po základním očkování, v odůvodněných případech i později s tím, že horní věková hranice pro podání očkovací látky není omezena. Vyhláška tedy nestanoví lhůty, do kdy musí být očkování provedena, záleží tak zejména na rodičích, konkrétním dítěti a jeho zdravotním stavu.
Právní předpisy
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem
Zde naleznete znění všech předpisů platných v České republice. Do pole „Číslo předpisu“ zadejte např. „1/1993“ a program vyhledá Ústavu České republiky.
poslední aktualizace: 11.11.2008
