Dobrý den,
potřeboval bych vědět o jaké právní normy nebo vyhlášky se opírá vztah praktický lékař - psychiatr - psycholog. zejména mi jde o vymezení kompetencí psychiatra a klinického psychologa navzájem a ve vztahu k praktickému lékaři. uvedu dvě modelové situace:
1. jdete k praktickému lékaři s zdravotními potížemi, ten vás pošle k psychiatrovi a ten stanoví diagnózu deprese a začne vás léčit. antidepresiva neúčinkují a později se zjistí, že za vašimi potíži byla somatická nemoc (např. diabetes). především mě zajímá, kdo nese odpovědnost, zda praktický lékař, který nevyloučil somatické onemocnění, nebo psychiatr, který v rámci diagnostiky nezjišťoval, zda byly provedeny všechny potřebné somatické vyšetření k vyloučení somatického původu potíží.
2. jdete k praktickému lékaři se zdravotními potíži, ten vás pošle k psychiatrovi, který nenazná žádnou patologii, ale pošle vás na vyšetření ke klinickému psychologovi, který stanoví diagnózu hypochondrie. následně se třeba po roce zjistí že daný pacient má boreliózu. v tomto případě mě zajímá, zda je vůbec klinický psycholog oprávněn stanovovat diagnózu dle MKN, nebo zda za stanovení diagnózy nese odpovědnost vždy psychiatr, případně pro které diagnózy má klinický psycholog oprávnění k jejich stanovení.

Ještě jeden praktický dotaz na konec. Vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník umožňuje pořizovat zvukové záznamy dle paragrafu 88 NOZ,tak bych chtěl využít tohoto nástroje k ochraně svých práv při lékařských vyšetřeních (např v u praktického lékaře nebo u ambulantních specialistů). v této souvislosti bych potřeboval vědět, zda má lékař právo mě odmítnout ošetřit pokud si chci pořizovat zvukový záznam a pokud k tomu právo nemá, tak jak se mohu bránit. s tímto souvisí ještě situace, kdy potřebuji vyšetření, ale nikdo z kompetentních lékařů je nechce provést kvůli tomu, že si chci pořizovat zvukový záznam.

šnek

Odpověď:

Dobrý den,

úpravu kompetencí jednotlivých zdravotnických pracovníků obsahuje Vyhláška vlády č. 55/2011 Sb. O činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, která v § 122 ve spojitosti s § 23 stanoví, že klinický psycholog provádí psychologickou diagnostiku, dle našeho názoru se pod tímto pojmem skrývá např. administrace psychologických testů a nikoliv stanovení diagnózy ve smyslu § 5 odst. 2 Zákona o zdravotnických službách. Nemyslíme tedy, že klinický psycholog by mohl stanovit diagnózu, ale může poskytnout podklady pro stanovení diagnózy, které provede lékař.

Praktický lékař, by Vás měl za účelem stanovení diagnózy odeslat ke specialistovi, který bude schopen posoudit, zda Vaše potíže spadají do jeho odbornosti.

Odpovědnost lékaře za chybně stanovenou diagnózu nelze vyvozovat bez dalšího, k omylu v určení diagnózy může dojít i přes nejlepší snahu lékaře, např. kvůli hranicím vědeckého poznání.

Možností jak řešit vnímanou nekompetentnost lékaře, je v prvé řadě dát najevo svůj nesouhlas a pokusit se nechat si jeho postup vyjasnit, další možnosti je podat stížnost podle § 93 zákona o zdravotních službách k poskytovateli zdravotních služeb, kterým je lékař, nebo nemocnice. Pokud pacient s vyřízením stížnosti nesouhlasí, může se obrátit na subjekt, který udělil k poskytování zdravotnických služeb oprávnění ve většině případů Krajskému úřadu. Ke stížnostem více zde.

Pokud lékař nebo klinický psycholog (či jiný zdravotnický pracovník) svou péči zanedbá, a dojde tak k porušení zákonné povinnosti zdravotnického pracovníka poskytovat péči na náležité odborné úrovni stanovené § 49 odst. 1 písm. a zákona o zdravotních službách, vzniká zde odpovědnost lékaře za způsobenou škodu dle § 2910 Občanského zákoníku, přičemž domáhání se náhrady této škody by pravděpodobně vyústilo v soudní spor.

Pokud, ale máte pochybnosti o kvalitě péče, kterou Vám lékař poskytuje, můžete jej jednou za tři měsíce změnit podle § 11 odst. 1 písm. b zákona o veřejném zdravotním pojištění, dále můžete navštívit specialistu i bez doporučení od praktického lékaře. Více viz zde.

K § 88 NOZ zatím nemáme dostupnou judikaturu a v jeho výkladu nám příliš nepomůže ani důvodová zpráva, v odpovědi se tedy můžeme opírat o názory z odborných článků např. zde a vlastní výklad.

Jisté je, že můžete zaznamenávat lékaře s jeho souhlasem. Pravděpodobnou se jeví i možnost záznamu bez tohoto souhlasu, protože lékař v dané situaci vystupuje v rámci svého povolání, čímž je výrazně snížena osobní povaha projevu a pořízení záznamu je motivováno ochranou práva na zdravotní péči na náležité a odborné úrovni.

Vystává zde otázka, zda Vás lékař může odmítnout ošetřit, pokud budete vyšetření zaznamenávat, § 48 zákona o zdravotních službách vyjmenovává důvody, za kterých lze péči ukončit a pořizování nahrávek pod ně nelze zařadit. Lékař Vás tedy nemá právo odmítnout z důvodu, že si vyšetření zaznamenáváte.

Shrnutím výše uvedeného je:
- klinický psycholog nemůže stanovit diagnózu.
- pokud dojde k chybnému stanovení diagnózy, nebo jinému zanedbání péče ze strany zdravotnického pracovníka, můžete podat stížnost, jejímž výsledkem bude prošetření tohoto pochybení.
- v případě, že Vám lékař nevyhovuje, můžete jej změnit.
- před započetím zaznamenávání činnosti lékaře, jej na to doporučujeme upozornit, přičemž zaznamenávání by nemělo vést k odmítnutí ošetření.

S přáním hezkého dne,

Vaše Férová nemocnice

23.10.2014

zpět na přehled dotazů