Darování orgánů
Podle platné české legislativy je možné orgány pouze darovat, nikoli prodávat. Po smrti se souhlas s darováním orgánů a tkání předpokládá, není tedy potřeba ho vyjadřovat. Za zemřelou osobu se považuje osoba, u které nastala mozková smrt (k většině případů dochází následkem těžkého úrazu nebo krvácení), protože k použitelnosti orgánů a tkání je nutné udržovat srdeční činnost a krevní oběh.
Orgány a tkáně některých osob nejsou k transplantaci vhodné vůbec, například pokud měl zemřelý rakovinu, AIDS, žloutenku nebo jinou infekční chorobu. Orgány se neodebírají také v případech, kdy si lékař není jistý příčinou smrti, v situacích kdy byl by zmařen účel pitvy nebo pokud jde o zemřelého ve výkonu trestu odnětí svobody.
Často kladené otázky
Mohu nějak zabránit tomu, aby byly mé orgány po mojí smrti použity k transplantaci? zobrazit odpověď
Pacient se za svého života může přihlásit do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů, jehož zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví. K tomu je potřeba vyplnit příslušný formulář, který je k nahlédnutí zde. Umožňuje zákaz využití všech nebo jen některých orgánů. Dále zákon umožňuje vyslovit nesouhlas ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem, to se zapíše do zdravotnické dokumentace pacienta a kopie má být zaslána zmíněnému registru.
Transplantační zákon ukládá zdravotnickým zařízením, která provádějí odběry a transplantace, povinnost zjišťovat informace z Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů a vyjádřený nesouhlas respektovat. Trestní zákon pak stanoví jako základní sankci za nedodržení těchto ustanovení odnětí svobody až na dva roky nebo zákaz činnosti.
Nesouhlas s využitím orgánů pro transplantaci může vyjádřit zákonný zástupce nezletilého (nebo opatrovník osoby zbavené způsobilosti) ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem ještě za života nebo i po smrti dítěte, což se zaznamená do jeho zdravotnické dokumentace. Kopie zápisu se zasílá Národnímu registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Může ho rovněž nechat do zmíněného registru zaevidovat. Ten po dosažení zletilosti informuje zaregistrovanou osobu o existenci evidence a upozorní ji na možnost nesouhlas změnit (např. povolit využití některých orgánů) nebo úplně zrušit.
Může se stát, že lékaři nechají jednoho pacienta zemřít, aby získali orgán pro záchranu jiného? zobrazit odpověď
Transplantační zákon jasně stanoví, že „lékaři, kteří zjišťují smrt, se nesmějí zúčastnit odběru od zemřelého dárce nebo transplantace a nesmějí být ošetřujícími lékaři uvažovaného příjemce“, čímž se má vyloučit možný střet zájmů. Prakticky má k vyloučení střetu zájmů přispět fakt, že transplantačních center je v České republice jen sedm a víceméně každé se specializuje na jiné orgány.
Mám jako pozůstalý možnost zakázat odběr orgánů pro transplantaci svého příbuzného, který zemřel? zobrazit odpověď
Zákon nic takového neumožňuje – stanoví pouze povinnost lékařů o plánovaném odběru informovat osoby blízké zemřelému nebo osoby, které k těmto informacím oprávnil ještě za svého života.
Pokud zakážu využití svých orgánů, je možné, že mi nebude umožněna transplantace, kdybych ji potřeboval? zobrazit odpověď
Ne, zákon žádnou takovou „vzájemnost“ nestanoví.
Právní předpisy
Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (transplantační zákon)
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu
Zde naleznete znění všech předpisů platných v České republice. Do pole „Číslo předpisu“ zadejte např. „1/1993“ a program vyhledá Ústavu České republiky.
poslední aktualizace: 21.11.2008
