Vážení,
chtěl bych se zeptat, do jaké míry se § 65 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), vztahuje na klinické laboratoře? Pro vědecký výzkum, jehož jsem se zúčastnil, by se mi hodily zdravotní záznamy z mého dětství. V laboratoři mi řekli, že nejsou lékaři, ani že nejsou lékaři specialisti a že zdravotnické dokumentace vůbec nevedou. A že o zdravotnickou dokumentaci si mám říct obvodnímu lékaři (nebo specialistovi). Říkal jsem, že toho specialistu již nenavštěvuji (dětský lékař) a že mou zdravotnickou dokumentaci nemá, někdo ji ztratil. Nato odpověděli, že pokud lékař záznam z laboratoře nemá, tak si má o něj požádat laboratoř on, a já že si mám říct až tomu lékaři. Což je divné, protože pokud zdravotnické dokumentace nemají, tak jak mohou její kopii zaslat lékaři?
A ještě bych se zeptal, pokud ji vedou, jak dlouho ji musí uchovávat?
V jedné z laboratorních příruček nalezených na internetu se také neuvádí možnost vydání pacientovi (až na tři uvedené výjimky – je to uvedeno písemně na žádance, samoplátci, je-li pacient často monitorován).
Totéž se týká jiné laboratorní příručky, kde jsou dokonce uvedeny jen dvě výjimky (samoplátci a případy, kdy je tak uvedeno na písemné žádance od lékaře).
Oproti tomu třetí laboratorní příručka uvádí i možnost, kdy se pacient jen prokáže průkazem totožnosti.
Můj laický názor je ten, že to mají dvě zmíněné příručky špatně a že by to vydávat měli. Než se ale pustím do sporu, tak jsem se chtěl zeptat Vás.
Mohl bych si o ty záznamy říci jinému lékaři, ale připadá mi to zbytečně složité. A říkat si lékaři, aby si o ty záznamy požádal za mě, mi přijde už úplně nesmyslné, takovou povinnost můj lékař ani nemá, nebo ano?
Předem děkuji za odpovědi na mé dotazy.
zobrazit odpověď na tuto otázku
estét 6.9.2018