Často kladené otázky v sekci Povinné očkování

Základní očkování proti tuberkulóze se provádí nejdříve čtvrtý den a nejpozději do konce šestého týdne po narození dítěte. Po třech až čtyřech měsících po tomto očkování se provede přešetření místa vpichu a regionálních uzlin. Pokud se nezjistí žádná lokální reakce, provede se v případě negativního tuberkulinového testu přeočkování zpravidla po skončení ostatních povinných očkování, tedy zhruba mezi druhým a třetím rokem života dítěte, vyhláška však tuto lhůtu výslovně nepředepisuje. Pokud nelze základní očkování provést například pro nepříznivý zdravotní stav dítěte, očkuje se až po ostatních základních povinných očkováních.

Očkování se provádí jen u dětí s negativním tuberkulinovým testem. Další přeočkování pak proběhne mezi jedenáctým a dvanáctým rokem dítěte po předchozím provedení tuberkulinového testu, a to opět jen u dětí s negativním tuberkulinovým testem.

Základní očkování se provádí v době od započatého třináctého týdne po narození dítěte. Vždy však až po zhojení reakce po očkování proti tuberkulóze. Podávají se tři dávky hexavalentní očkovací látky v průběhu prvního roku života dítěte v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami. Nejméně 6 měsíců po třetí dávce a  nejpozději před dovršením 18. měsíce věku dítěte se pak podává dávka čtvrtá.

Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provádí mezi pátým a šestým rokem života dítěte. Přeočkování proti přenosné dětské obrně se provádí mezi desátým a jedenáctým rokem, přeočkování proti tetanu mezi čtrnáctým a patnáctým rokem. V případě dětí, které proti virové hepatitidě B nebyly očkovány podle výše uvedeného schématu, se dítě očkuje mezi dvanáctým a třináctým rokem. V případě kontraindikace podání některé ze složek hexavalentní očkovací látky se provádí očkování alternativní očkovací látkou.

Základní očkování se provádí živou očkovací látkou, a to nejdříve první den patnáctého měsíce po narození dítěte. Přeočkování probíhá za šest až deset měsíců po základním očkování, v odůvodněných případech i později s tím, že horní věková hranice pro podání očkovací látky není omezena. Vyhláška tedy nestanoví lhůty, do kdy musí být očkování provedena, záleží tak zejména na rodičích, konkrétním dítěti a jeho zdravotním stavu.

Zákon dočasnou kontraindikaci výslovně neupravuje. Pokud je ale dočasně zjištěn u dítěte stav, který brání podání očkovací látky, je nutné očkování odložit. V případě potřeby individuálního očkovacího plánu se mohou rodiče nebo dětský lékař obrátit na specializované očkovací centrum. Například při FN Motol je zřízeno odborné oddělení pro očkování, které je schopno individuální přístup zajistit a řešit různé problémy spojené s očkováním. Je otázkou, zda v případě dočasné kontraindikace může dítě bez problémů navštěvovat školku. Domníváme se, že ano.

Pokud jsou rodiče přesvědčeni, že jejich dítě nebude očkování dobře snášet, měli by ho nechat vyšetřit u imunologa nebo jiného odborného lékaře. Pokud se podezření potvrdí, dostanou rodiče lékařskou zprávu a mohou tak kontraindikaci prokázat.

V případě, že lékař kontraindikaci nepotvrdí a není tedy oficiální důvod k tomu, aby bylo od očkování upuštěno, může být s rodiči zahájeno přestupkové řízení (viz část o sankcích za neočkování).

Vyhláška upravuje a lhůtu pro provedení základního očkování proti tuberkulóze. To se provádí nejdříve čtvrtý den a nejpozději do konce šestého týdne po narození dítěte. Vzhledem k tomu, že rodiče jsou zákonní zástupci dítěte a rozhodují tudíž ve všem, co se ho týká, je rozhodnutí o době provedení očkování právem rodičů. Pokud se rodičům zdá, že několik dní po narození dítěte je na očkování příliš brzo, mohou v porodnici očkování odmítnout. Očkování si potom mohou domluvit na kalmetizačním centru.

Někdy lékař nebo pracovníci hygienické stanice nahlásí neočkující rodinu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, tzv. sociálce. Domnívají se totiž, že ze strany rodičů došlo k porušení povinností a zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, konkrétně k zanedbání péče o dítě a jeho zdraví. Někdy skutečně dochází k zanedbání péče, například u rodin, které vůbec nenavštěvují pediatra, i když je dítě nemocné a neočkování je tak dalším z porušením jejich povinností. U takových rodin orgán sociálně-právní ochrany dětí působí na rodiče, aby si u svých dětí splnili očkovací povinnost. V krajních případech se orgán dokonce obrací na soud, aby přiměl rodiče očkovat.

Podle veřejného ochránce práv  ale není možné neočkování automaticky považovat za zanedbání péče o dítě. Ombudsman zdůrazňuje nutnost přistupovat ke každému případu individuálně a zabývat se důvody, které k neočkování dítěte vedou.

Povinnost očkování spočívá v možnosti udělit rodičům pokutu, nikoliv ve vynutitelnosti a možnosti provést očkování proti vůli rodičů. Takový názor zastává veřejný ochránce práv, který prosazuje individuální přístup k rodičům. Podle něj by pouze neodůvodněné nerespektování povinnosti očkování mělo být sankcionováno přiměřenou pokutou jako jedinou možnou sankcí.

V České republice neexistuje speciální zákon o odškodňování dětí poškozených v důsledku očkování, jako je tomu například v Itálii či USA. Odškodnění by bylo možné se domáhat pouze v občanskoprávním řízení, ale není úplně jednoduché určit, kdo by byl subjekt povinný nahradit škodu, která v důsledku aplikace vakcíny vznikla. Řízení by pravděpodobně bylo rovněž spojeno se složitou důkazní situací, finanční zátěží pro rodinu a výsledek by byl nejistý. Není nám známo, že by soudy podobný případ v ČR řešily.

Výjimkou ze zásady, že zákrok může být proveden pouze s informovaným souhlasem je podle Úmluvy ochrana veřejného zájmu. Povinnost očkování je podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (28. února 2006, č.j. 5 As 17/2005-66) zařazena pod tuto výjimku. Soud se však vůbec nezabýval dalšími argumenty, obsaženými například ve Vysvětlující zprávě k Úmluvě. Ta jako omezení práva na informovaný souhlas dává za příklad konkrétní situaci jedince, který bezprostředně infekcí ohrožuje své okolí, a kdy je zásah do jeho práv nezbytný, nikoli plošnou preventivní péči určenou zdravým jedincům.

Také příklady států západní Evropy, které rovněž podepsaly Úmluvu, ukazují, že očkování nemusí být povinné. Ve většině zemí je očkování dobrovolné, pouze v Itálii a Francii jsou povinná čtyři očkování, v Belgii pak jediné. U nás je rozsah povinného očkování značně širší. Také veřejný ochránce práv upozorňuje na fakt, že očkování v našem státě je povinné, v jiných vyspělých demokratických zemích však povinné není. Podle veřejného ochránce práv přitom nelze tvrdit, že ve státech, kde je očkování nepovinné, jako například v Rakousku nebo Německu, by z tohoto důvodu byl standard ochrany práv dětí nižší než v České republice. Tyto příklady ze zahraničí by mohly být argumentačně použity proti nezbytnosti povinného očkování. Někdy bývá zpochybňován i fakt, že očkování je upraveno pouhou vyhláškou, nikoli zákonem.

Samotný text zákona tuto otázku neupravuje, zákon mluví pouze o spolupráci lékařů s hygienickou stanicí a o tom, že lékař je povinen očkování provést. Pokud rodiče požadují odklad očkování pouze v rámci zákonné lhůty, tedy v její horní hranici, není zde žádný důvod, aby lékař situaci řešil. Rodiče mají jako zákonní zástupci právo rozhodnout například, zda dítě podstoupí očkování proti tuberkulóze už v porodnici, nebo ho nechají očkovat později do 6 týdnů od narození, jak stanoví vyhláška.

V případě, že rodiče požadují odklad nad rámec lhůty upravené vyhláškou, není zcela jasné, jak by měl lékař postupovat. Podle samotného textu zákona by lékaři měli hygienické stanici hlásit každý případ, kdy nemohli dítě naočkovat. V praxi se lékaři často snaží řešit tuto otázku individuálně s rodiči, záleží nejspíš na důvodech, proč dítě nebylo očkováno a na délce odkladu.

Nepodrobení dítěte očkování, pokud není známa kontraindikace nebo dítě není proti nákaze imunní, je chápáno jako přestupek na úseku zdravotnictví. Tento přestupek je definován jako „nesplnění povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění“ a projednává jej příslušná hygienická stanice. Za přestupek lze v řízení o přestupku uložit pokutu až do výše 10.000 Kč, navíc se ukládá také povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč. Pokutu a náklady řízení hygienická stanice stanovuje každému rodiči zvlášť.

Hygienické stanice často přistupují k udělení pokuty formou příkazu. V příkazním řízení lze uložit pokutu do výše 4.000 Kč rovněž každému rodiči zvlášť, náklady řízení se neplatí. Jedná se o jakési zrychlené řízení bez projednání, pokud neexistují pochybnosti, že se obviněný přestupku dopustil. Proti doručenému příkazu o uložení pokuty lze do 15 dní od doručení podat odpor. Tím se příkaz ruší a probíhá běžné řízení o přestupku. Pokud obviněný nepodá odpor včas, nabývá příkaz právní moci a je nutné pokutu zaplatit.

Někdy bývá o neočkování dítěte informován i orgán sociálně-právní ochrany dětí, takzvaná „sociálka“. Ta by však měla zasahovat pouze v případech, kdy rodiče neočkují dítě z nedbalosti či nezájmu a kde se jedná o součást rozsáhlejšího zanedbávání péče. Pokud rodiče nenechávají dítě očkovat z přesvědčení, nejedná se o problém, který by měla sociálka řešit.

Pokud byla rodičům udělena pokuta formou příkazu, musí podat do 15 dní od doručení odpor. Pokud byla udělena pokuta v samotném přestupkovém řízení, mají 15 dnů na podání odvolání. Odvolání či odpor se podávají vždy k hygienické stanici, která je vydala, odvolání pak hygienická stanice s celým spisem odešle ministerstvu zdravotnictví, které jej posoudí a rozhodne. Odvolání má odkladný účinek a rodiče tedy až do rozhodnutí ministerstva nemusí pokutu platit.

Pokud ministerstvo odvolání rodičů nevyhoví a potvrdí rozhodnutí hygienické stanice, zbývá rodičům rodičům možnost podat správní žalobu k soudu. Ta ale již nemá odkladný účinek a pokuta je tak doručením rozhodnutí ministerstva splatná. Rodiče se mohou se svými podněty obracet také na Veřejného ochránce práv, který ve svých zprávách (např. z roku 2003 a z roku 2004)  několikrát kritizoval fakt, že rodičům jsou pokuty udělovány, aniž by se přihlédlo k často závažným důvodům, které rodiče k neočkování vedly (např. předchozí špatná zkušenost s očkováním).

Obecně platí, že přestupek je po uplynutí jednoho roku od jeho spáchání promlčen a již za něj nemůže být udělen žádný postih. Správní orgány mají tedy jeden rok od spáchání přestupku na to, aby vydaly pravomocné rozhodnutí o udělení pokuty. Pokud jde o přestupek způsobený neprovedením povinného očkování, bývá někdy argumentováno, že se jedná o takzvaný trvající delikt, který se nepromlčuje vůbec. Na druhou stranu jsme se setkali s názorem hygienické stanice, podle níž některé případy v minulosti promlčeny byly. Důležité je vědět, kdy ke spáchání přestupku došlo. Podle výkladu hygienické stanice je dnem spáchání přestupku poslední den lhůty, během které mělo být dítě podle vyhlášky naočkováno.

Příklad - u dítěte narozeného dne 1. 1. 2009 bude u jednotlivých očkování promlčení přestupku na základě lhůt uvedených ve vyhlášce vypadat takto:

Tuberkulóza: přestupek promlčen dne 12. 2. 2010.

Záškrt, tetan, dávivý kašel, invazivní Haemophilus influenzae b, dětská obrně a hepatitida B:
1. dávka: promlčeno dne 1. 11. 2010
2. dávka: promlčeno dne 1. 12. 2010
3. dávka: promlčeno dne 1. 1. 2011
4. dávka: promlčeno dne 1. 7. 2011

Dítě, které nemá splněna všechna očkování a nemá zároveň kontraindikaci nebo není proti nákaze imunní, nemůže být přijato k předškolnímu vzdělávání. Nemůže se účastnit ani zotavovacích akcí na základní škole například lyžařského výcviku, školy v přírodě apod. Zotavovací akcí se podle zákona rozumí více než pětidenní pobyt třiceti a více dětí ve věku do patnácti let.

Pokud by škola takové dítě přijala, vystavuje se riziku vysoké pokuty. Někteří rodiče chápou tuto sankci jako diskriminační a domnívají se, že jejich dítě, kterému zpravidla chybí pouze některá očkování, neohrožuje veřejné zdraví. Obracejí se proto na soudy. Zatím však v této věci není známé žádné rozhodnutí.

Jsme přesvědčeni, že vzhledem k tomu, že u těchto očkování není vyhláškou stanovena žádná lhůta, v rámci které se musí očkování provést, nemůže být rodič za odklad očkování sankcionován.