Často kladené otázky v sekci Práva rodičky

Ne. Existuje sice metodické opatření Ministerstva zdravotnictví, které upravuje podmínky propouštění novorozenců z porodnice do domácí péče a které mimo jiné stanoví, že propustit lze novorozence zpravidla nejdříve po 72 hodinách po porodu. Toto opatření je ale pouhé doporučení, není právně závazné ani pro lékaře a už vůbec nemůže stanovovat povinnosti rodičům, kteří jsou zákonnými zástupci novorozence. Pokud se chcete vyhnout dohadování po porodu, uveďte raději své přání ohledně dřívějšího odchodu z porodnice do porodního plánu.

Jedinou výjimkou ze zákona je případ neodkladného provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytného k záchraně života nebo zdraví dítěte. To je jediným důvodem, z kterého mohou lékaři odchodu dítěte bránit. Život či zdraví dítěte musí být aktuálně ohrožen, nikoliv pouze hypoteticky.

Některé porodnice podmiňují odchod dítěte provedením očkování a screeiningového vyšetření. Očkování lze podle platné právní úpravy provést až do 6. týdne od narození dítěte, tudíž není nutné ho provést ihned v porodnici, a screeningové vyšetření není ze zákona povinné. Rovněž je někdy požadováno, aby měli rodiče potvrzeno od některého dětského lékaře, že přebírá péči za novorozence. Je samozřejmě vhodné, aby rodiče měli zajištěnu péči pro případ komplikací, na druhou stranu tím ale také není možné opuštění porodnice podmiňovat, žádný právní předpis jim to neukládá.

Pokud byla matka o možnosti komplikací řádně poučena a podepsala revers, lékaři za případné zdravotní komplikace odpovědnost nenesou. Pouze v případě, že bylo nutné dítěti neodkladně provést vyšetřovací nebo léčebný výkon nezbytný k záchraně jeho života nebo zdraví, měli by zdravotníci povinnost takový zákrok provést bez ohledu na stanovisko rodičů..

Jak bylo vysvětleno výše, pokud není bezprostředně ohrožen život či zdraví dítěte, nedopouští se žena opuštěním porodnice ničeho protiprávního. V médiích byl probírán případ ženy, které se bohužel opravdu stalo, že na základě předběžného opatření se s dítětem musela za asistence policie vrátit zpět do porodnice, ale postup státních orgánů zde byl protiprávní, což svým vyjádřením podpořila např. i ministryně Stehlíková.

Porody doma žádný zákon nezakazuje a platí, že co není zakázáno, je povoleno. Pokud se žena rozhodne pro porod doma, měla by si být vědoma všech rizik, které mohou při porodu nastat, a být na ně připravena. Je vhodné v případě komplikací mít předem dohodnuté zdravotnické zařízení, nejlépe být v kontaktu s lékařem, který by v případě nutnosti okamžitě poskytl pomoc. Žena by měla rizika předem probrat se zkušenou dulou či porodní asistentkou, která by také měla být při porodu přítomna.

Ženy mají někdy obavy, že pokud během porodu doma nastanou komplikace, nebudou jim po převozu do porodnice lékaři chtít poskytnout lékařskou péči. Lékaři často s porody doma nesouhlasí, neboť v nich vidí zbytečné riziko. Přesto má lékař povinnost poskytnout potřebnou péči bez ohledu na to, zda žena rodila doma či nikoli.

Služby porodní asistentky během porodu si rodičky zatím musí zaplatit ze svého. Systém proplácení práce porodních asistentek neumožňuje úhrady za jejich služby v domácím prostředí, přestože je péče porodních asistentek levnější než porod v porodnici. Aby mohlo dojít ke změně, měly by ženy požadovat po svých zdravotních pojišťovnách úhrady za tyto služby, protože v případě, že by rodila žena v porodnici, musela by pojišťovna stejně úhradu za porod vyplatit. Ženy, které chtějí rodit doma, si přitom platí zdravotní pojištění stejně jako ženy, které rodí v porodnici. Jenom využily svého práva na volbu, kde budou rodit.

V době poporodní je návštěvní služba porodních asistentek v současné době minimálně rozšířena, a to z toho důvodu, že pojišťovny nejsou příliš ochotné uzavírat na tuto službu smluvní spolupráci. V některých krajích ale pojišťovny určitý počet návštěv po porodu proplácejí. Informujte se u své zdravotní pojišťovny. Více informací najdete také ve zprávě sdružení Aperio.

Pokud se dítě narodí doma a ani následně nebyla matce poskytnuta po porodu zdravotnická péče, provede se zápis do knihy narození na základě ústního oznámení o narození dítěte. Toto oznámení je povinen učinit jeden z rodičů dítěte. Pokud narození neoznámí rodiče, je povinna oznámení učinit osoba, která se o narození dozvěděla. Otec učiní oznámení do 3 pracovních dnů od narození dítěte, matka do 3 pracovních dnů od okamžiku, kdy je schopna oznámení učinit, jiná osoba do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o narození dozvěděla. Oznamovatel je povinen matričnímu úřadu prokázat svoji totožnost a o jeho oznámení s ním matrikář provede zápis. Příslušný k zápisu narození matriční knihy je matriční úřad, v jehož správním obvodu se dítě narodilo.

Pokud rodiče (případně jiná osoba) nesplní oznamovací povinnost matričnímu úřadu, dopustí se přestupku na úseku matrik, jména a příjmení. Za tento přestupek lze udělit pokutu do 5.000 Kč. K vystavení rodného listu je nutné předložit souhlasné prohlášení rodičů o jménu, popřípadě jménech dítěte. Vdaná žena dále musí mít oddací list a souhlasné prohlášení rodičů o příjmení dítěte, pokud údaj o příjmení dítěte není patrný z oddacího listu rodičů dítěte. Svobodná žena musí mít souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství, popřípadě rozhodnutí soudu o určení otcovství k dítěti, rodný list matky a otce dítěte, v případě rozvedené ženy i pravomocný rozsudek o  rozvodu manželství, v případě ovdovělé ženy i úmrtní list manžela.

Rodiče mají měsíc od narození dítěte na to, aby určili dítěti jméno, po uplynutí této doby matriční úřad učiní oznámení soudu, který zahájí řízení o určení jména.

Žena má během těhotenství právo na zdravotní péči v souladu s právními předpisy. V rámci péče hrazené zdravotními pojišťovnami se poskytuje tzv. dispenzární (soustavná) péče těhotným ženám ode dne zjištění těhotenství. Dříve vyhláška ministerstva zdravotnictví stanovila rozsah prohlídek během těhotenství a po porodu. U fyziologického těhotenství se prováděla prvních 9 lunárních měsíců prohlídka 1 x za 4 týdny na gynekologii, 10. lunární měsíc 1x za 1 týden buď v zařízení, kde bude žena rodit, nebo u gynekologa. U těhotenství rizikových nebo patologických byl rozsah prohlídek individuální, v šestinedělí se provedla jedna prohlídka na gynekologii. V nové vyhlášce časový rozsah prohlídek stanoven není, lékaři mají provádět prohlídky v časovém rozmezí, které vyžaduje zdravotní stav ženy. Je však možné očekávat, že bude i nadále převládat zavedený rozsah. Těhotná žena má mimo péče gynekologa v průběhu těhotenství nárok na dvě preventivní prohlídky u zubního lékaře.

Žena by měla být o povaze a významu všech vyšetření náležitě informována. I zde platí, že žádný léčebný ani diagnostický zákrok není možné provést bez svobodného a informovaného souhlasu ženy. Z toho vyplývá, že žena má právo péči také odmítnout.

Zákon zaručuje svobodnou volbu lékaře a zdravotnického zařízení, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně. Pokud rodička přijede do porodnice, může být odmítnuta pouze tehdy, pokud by bylo únosné pracovní zatížení lékařů překročeno tak, že by nebyli schopni zajistit péči o tuto rodičku nebo o ostatní ženy, které mají v péči. Není možné ženu odmítnout v případě, že je ze spádového území porodnice, nebo v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči (a není již možný převoz do jiného zařízení). V těchto případech není možné ženu odmítnout ani z důvodu, že se např. v porodnici dříve neregistrovala.  Pokud nemocnice ženu odmítne, musí jí o tom vydat písemné potvrzení.

Obecně se doporučuje seznámit se před porodem s dostatečným předstihem s tím, jak porodnice funguje a jaké služby během porodu nebo po něm poskytuje. Řadu informací o porodnicích je možné najít např. na stránkách sdružení Aperio.

Bližší informace o významu a náležitostech informovaného souhlasu najdete v sekci Souhlas se zákrokem. Odlišností porodu je oproti plánovaným zákrokům to, že se nikdy nedá s jistotou určit, jak bude porod probíhat a zda bude nutné některé zákroky provést. Zdravotnické zařízení by se mělo snažit poskytnout ženě dostatek informací již předem, aby nebyli nuceni vyžadovat souhlas ženy během rozběhnutého porodu a porodních bolestí, kdy již žena nemusí být schopna zvážit všechna pro a proti určitého postupu, případně pro to již nemusí být prostor. Souhlas by měl být, pokud je to možné, vždy získáván ve fázi, kdy je žena ještě schopná posoudit rizika zákroku a jeho alternativy a kdy má ještě dostatek času na rozmyšlenou. Předávání informací ženě může probíhat například při absolvování těhotenských prohlídek v porodnici, při prohlídce porodnice, na předporodních kurzech a podobně. Při této příležitosti může zdravotnické zařízení rodičku informovat formou srozumitelně zpracovaných informačních materiálů o průběhu porodu, jednotlivých vyšetřeních a zákrocích, které přicházejí v úvahu. Takový postup podporuje i Ministerstvo zdravotnictví.

I v případě, že se žena poprvé dostaví až při rozběhnutém porodu, měla by ji porodnice přiměřeně informovat předem. Žena by například měla mít možnost se dopředu seznámit s obsahem informovaného souhlasu například přes internetové stránky nemocnice.

Česká porodnická a gynekologická společnost na svých stránkách zveřejnila vzor informovaného souhlasu  pro ženy, u kterých se předpokládá spontánní porod.

V případech nouze vyžadujících neodkladné řešení, kdy nelze získat souhlas rodičky, je možné provést okamžitě jakýkoliv nutný lékařský zákrok, pokud je nezbytný pro prospěch zdraví rodičky (např. k záchraně života či zdraví). V těchto případech lze totiž předpokládat souhlas rodičky. Takový zákrok však nelze provést proti vůli rodičky (pokud je schopna svou vůli projevit) a to ani v případě, kdy je lékař přesvědčen o jeho nutnosti či prospěšnosti. Pokud rodička se určitým zákrokem či vyšetřením nesouhlasí, musí si lékař o tom vyžádat písemné prohlášení – revers. Podepíše-li žena revers, je lékař zbaven případné odpovědnosti.

Právní postavení plodu není zákonem příliš detailně upraveno. Není pochyb o tom, že subjektem práv se člověk stává až narozením. Dokud není plod mimo tělo matky, nelze mluvit o samostatné fyzické osobě. Plod v těle matky je součástí jejího těla a pouze žena rozhoduje o svém těle a o případných zákrocích, které podstoupí. Ani v případě, že je lékař přesvědčen o nutnosti provést zákrok k záchraně plodu (např. císařský řez), nemůže ho provést bez souhlasu matky. Zákroky nutné k záchraně dítěte je možné proti vůli matky provést až po narození dítěte.

Na druhou stranu zde samozřejmě mluvíme o krajní situaci. Žena má zájem na tom, aby se dítě narodilo zdravé. Krom toho je důležité zmínit, že pokud by v důsledku odmítání určitého zákroku matkou došlo k poškození zdraví dítěte, které by se tak např. narodilo postižené, mohla by za způsobenou újmu být teoreticky činěna odpovědná žena. Jednat by se přitom mohlo až o odpovědnost trestněprávní.

Je nezbytné, aby si porodnice detailněji upravovaly své fungování podle svých konkrétních možností. Vnitřní předpisy mohou sloužit například k upravení chodu oddělení, k ochraně práv jiných hospitalizovaných osob apod. Pokud žena byla s těmito předpisy seznámena, zavazuje se k jejich dodržování. Na druhou stranu pokud by se vnitřní předpisy dostaly do rozporu se zákonem nebo nadměrným způsobem zasahovaly do práv ženy, jsou v tomto rozsahu neplatné a není nutné se jimi řídit.

Studenti mohou být porodu nebo i jakýmkoli vyšetřením přítomni, pouze pokud k tomu žena dá svůj souhlas. Jestliže by Vám to bylo nepříjemné, můžete tento souhlas neudělit. Pokud by se i tak u vyšetření student medicíny objevil, můžete požadovat, aby odešel.

Žena má především právo na sebeurčení. Stejně jako má právo odmítnout u svého porodu například přítomnost studentů, stejně tak má i právo rozhodnout se, koho chce mít u svého porodu například kvůli psychické podpoře. Navíc ona i její partner mají právo na ochranu soukromého a rodinného života, do kterého přirozený porod jistě patří. Nelze také zapomenout na fakt, že otec dítěte je ihned po narození stejně jako matka zákonným zástupcem dítěte. Z toho vyplývají automaticky práva a povinnosti rodičů pečovat o dítě. Z těchto důvodů, pokud s tím oba budoucí rodiče souhlasí, nemělo by se bezdůvodně bránit přítomnosti otce dítěte u porodu. Důvodem k odmítnutí otce u porodu by mohla být například ochrana soukromí ostatních rodiček v případech, kdy nelze organizačně zajistit oddělení porodních pokojů. Jiným důvodem by mohl být operačně řešený porod a zajištění ochrany zdraví rodičky.

Podle našeho názoru je zpoplatnění samotné přítomnosti doprovodu u porodu bez zákonného podkladu. Porodnice ji sice nabízejí jako „nadstandardní službu“ vzhledem k tomu, že dříve toto možné nebylo, ale mělo by se jednat spíše o něco samozřejmého, nepochybně to ve většině případů může mít na průběh porodu a pohodu ženy pozitivní vliv. Legitimní by bylo požadovat úhradu za případné jednorázové ochranné pomůcky, návleky apod. Porodnice by také mohla z organizačních důvodů omezit počet přítomných osob u porodu. V zahraničí platit za přítomnost doprovodu spíše běžné není.

Každá žena má právo na soukromí a zachování důstojnosti, proto by vyšetření neměla probíhat před ostatními ženami na pokoji. Často to organizačně bohužel možné není. Je možné požádat o přinesení plenty, nebo o provedení vyšetření například v ordinaci lékaře.

Ano. Dospělá osoba způsobilá k právním úkonům má právo odmítnout jakýkoli zákrok. Výjimky stanovené v zákoně se na tento případ nevztahují. Dokonce i pokud tím ohrozí život svůj nebo život plodu (ten je až do narození součástí těla matky) může žena zákrok odmítat. Na druhou stranu žena nemá právo dožadovat se provedení císařského řezu. K jeho provedení je třeba především zdravotní indikace. Pokud není takto určena, lékař by zákrok provést neměl, ať si jej žena přeje nebo ne.

Pokud žena odmítá například nástřih hráze, který se někdy provádí rutinně, měla by se snažit předejít provedení zákroku volbou porodnice a rozhovorem s lékařem a porodní asistentkou. Je vhodné svůj požadavek zdvořilým způsobem zapracovat do porodního plánu, případně také připsat na formulář informovaného souhlasu, který bude podepisovat při přijetí.

Novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice Na Bulovce v Praze má přehledně zpracované webové stránky, na kterých je dostatek všech potřebných informací pro budoucí rodiče. Ti se tak s nimi mohou včas seznámit. Je možné si zde stáhnout například informace a rady o péči o novorozence, formuláře s informovaným souhlasem s péčí o novorozence, formulář pro předčasný odchod z porodnice (ambulantní porod), formulář negativního reversu pro některé postupy u novorozenců.

Zápis do knihy narození na matričním úřadě se provádí nejčastěji na základě písemného prohlášení o narození dítěte. Porodnice, ve které se dítě narodilo, je povinna učinit toto prohlášení do tří dnů od narození dítěte. Pokud se dítě nenarodilo v porodnici, učiní prohlášení lékař, který poskytl matce během nebo po porodu zdravotní péči rovněž do tří pracovních dnů. Aby mohl na základě oznámení porodnicí na matrice proběhnout kompletní zápis do knihy narození, je nutné, aby matka měla v porodnici doklad totožnosti (občanský průkaz, cestovní doklad, průkaz cizince) a souhlasné prohlášení rodičů o jménu, popřípadě jménech dítěte. Souhlasným prohlášením je i písemné prohlášení rodičů učiněné ve zdravotnickém zařízení na předepsaném tiskopise. Vdaná žena dále musí mít oddací list a souhlasné prohlášení rodičů o příjmení dítěte, pokud údaj o příjmení dítěte není patrný z oddacího listu rodičů dítěte. Svobodná žena musí mít souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství, popřípadě rozhodnutí soudu o určení otcovství k dítěti, rodný list matky a otce dítěte, v případě rozvedené ženy i pravomocný rozsudek o  rozvodu manželství, v případě ovdovělé ženy i úmrtní list manžela.

Příslušný k zápisu narození do matriční knihy je matriční úřad, v jehož správním obvodu se dítě narodilo.
Na druhou stranu i když je pro rodiče výhodné využít toho, že porodnice pro ně zajistí vyřízení rodného listu, není možné to zaměňovat s povinností. Porodnice, respektive lékař má ze zákona povinnost oznámit matričnímu úřadu narození, nikoliv však povinnost zprostředkovat všechny výše uvedené doklady potřebné k zápisu do knihy narození. Předložení těchto dokladů ani zvolení jména dítěti není podmínkou porodu ani propuštění z porodnice. Poté si ale vystavení rodného listu musí vyřídit rodiče. Rodiče mají měsíc od narození dítěte na to, aby určili dítěti jméno, po uplynutí této doby matriční úřad učiní oznámení soudu, který zahájí řízení o určení jména.

Účelem porodního plánu je zejm. usnadnit komunikaci o přáních ženy týkajících se porodu. Porodní plán nenahrazuje informovaný souhlas a žena musí být o prováděných zákrocích před jejich provedením poučena a tyto zákroky mohou být prováděny jen s jejím souhlasem. Pokud si žena v porodním plánu nepřeje provedení určitého zákroku, měli by s ní zdravotníci probrat, v jakých situacích tento zákrok považují za nezbytný a proč. Pokud však žena zákrok odmítá, je potřeba její vůli respektovat.

Nezávazné jsou ty body porodního plánu, které neodpovídají technickým možnostem porodnice. Může se v praxi jednat například o požadavek porodu do vody, na konkrétní porodní asistentku či lékaře u porodu, nebo požadavek na porod v soukromí v jedné místnosti, když porodnice nedisponuje takovým uspořádáním a je přeplněná. Nejsou také závazná přání, aby lékař určitý zákrok provedl. Nelze zdravotníkům vnucovat, co mají dělat.
Závazné by naopak mohly být negativní pokyny týkající se některých zákroků (odmítnutí určitého postupu, např. vyšetření či podání léků), pokud si lékaři nemohou vyžádat souhlas rodičky (např. pro velké bolesti, kvůli kterým již rodička není způsobilá). Úmluva o biomedicíně zde říká, že bude brán zřetel na dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání. Blíže by měl dříve vyslovená přání rozvést připravovaný zákon o zdravotních službách.

Samozřejmě platí, že žena se může kdykoli poté, co porodní plán v porodnici předložila, rozhodnout jinak. Pak musí být respektováno její později vyjádřené přání.

Porodní plán je možné předat při příjmu do porodnice spolu s těhotenským průkazem. Vedle písemného vyjádření je také důležitý osobní rozhovor. Proto je vhodné porodní plán ještě před porodem zkonzultovat se zdravotnickými pracovníky porodnice, v které chce rodička porodit. Je možné tak předem objasnit některé body porodního plánu a vzájemné možnosti.

Pokud má rodička obavy, že personál není zvyklý pracovat s porodními plány, může výslovně upozornit, aby byl porodní plán založen do zdravotnické dokumentace. Také může do přijímacích dokladů, které podepisuje při příjmu uvést například: „trvám na tom, aby byl respektován porodní plán, který jsem předložila“. Pokud přijde během porodu rodička do kontaktu s jinými pracovníky, měla by je znovu informovat o porodním plánu. Je vhodné, aby byl jedním vyhotovením porodního plánu „vybaven“ také doprovod ženy u porodu.